Střední Taiwan – Pod dohledem Velkého Buddhy

Dnešní článek je první ze série věnované putování po nádherném ostrově Taiwanu (Tchaj-wanu), kde jsem měl možnost strávit několik úžasných měsíců. Začneme trochu netradičně – a to uprostřed ostrova. Proč právě tam? Jen tak, bez zvláštního důvodu… Celá země je pro Evropana exotická, zahalená mnoha tajemstvími a kouzelným voláním dálek… Je plná zajímavých a přívětivých lidí, nesčetných chutí, vůní a přírodních i kulturních krás. Střední části ostrova, o které je tento článek, pak dominují regiony Taichung (台中, čteno táj-džhong, v překladu „střední Taiwan“) se stejnojmenným třetím největším městem ostrova, dále Changhua (彰化), které dominuje obrovitá socha sedícího Buddhy a vnitrozemský distrikt Nan-tou (南投), jenž je znám jako významná turistická destinace převážně pro místní obyvatele.

Radnice v Taichungu

Socha Buddhy v Changhua

Pro cizince je celý Taiwan jedna velká neznámá. Málokdo si pod názvem země umí představit něco konkrétního – a když už náhodou něco světaznalé zeměpisce napadne, pak to bude pravděpodobně hlavní město Taipei a donedávna nejvyšší budova světa, pět set metrů vysoký Taipei 101. Většina ostatních si Taiwan plete s Thajskem (ačkoli jsou od sebe vzdálené asi jako Praha a egyptské pyramidy), anebo o něm nikdy ani neslyšeli. Je to škoda, protože jde opravdu o neskutečně rozmanitou zemi. Avšak není všem dnům konec. Třeba právě některý z těchto článků zvýší zájem, nebo alespoň povědomí o této zemi-nezemi… Proč země-nezemě? Protože je to s Taiwanem komplikované. Oficiálně nejde o legitimně uznaný stát – uznává jej pouze asi dvacítka zemí světa, v čele s tichomořskými ráji jako je Palau nebo Kiribati, některými státy ve střední a jižní Americe (Paraguay, Guatemala atd.) a několika africkými republikami z nichž jmenujme třeba Burkinu Faso. Jediným státem v Evropě, který Taiwan respektuje jako suverénní stát, je Vatikán. Pro ostatní země, včetně Česka, Evropské unie a OSN jde o (byť autonomní) součást Čínské lidové republiky. Taiwanci jsou hrdý národ, který o své suverenitě nepochybuje a vztahy s Čínou jsou dlouhodobě napjaté. Nebojí se zajít dokonce tak daleko, že svou zemi nazývají „Republic of China“, tedy „čínská republika“ a dali si to dokonce i do oficiálního názvu země. Politika je proto v této zemi jedno z hlavních témat všech generací a doslova hýbe společností. O tom ale třeba někdy příště, teď se vydáváme zpět na cesty střední částí ostrova.

Chrám v Lukangu

Historická ulice v Lukangu

Celý nevelký kus země sopečného původu ležící na rozhraní jihočínského moře a temných vod Pacifiku je velmi členitý, přičemž v západní části jsou úrodné nížiny a hustě osídlené oblasti, zatímco střed a východní část ostrova (až na malý úsek u pobřeží) lemují vysoké horské masívy, dosahující úctyhodné výšky až ke 4 tisícům metrů, táhnoucí se ze severu na jih. Ostrov má tvar tabákového listu a měří ze severu na jih okolo 400 km, z východu na západ pak v nejširším místě necelou polovinu. Je tedy více než o polovinu menší než Česká republika, ale žije na něm přes 23 miliónů obyvatel, a to pochopitelně téměř exkluzivně v nížinných oblastech. Hustota osídlení ve městech je tedy extrémní a pro Evropana těžko představitelná. Podél západního pobřeží vedou i dvě hlavní dopravní tepny v zemi – severojižní dálnice a rychlodráha High Speed Railway (HSR), která je nejrychlejším spojením mezi městy na trase. Přibližně uprostřed trati se nachází třetí největší město na ostrově – Taichung. Město v překladu z tradiční čínštiny znamená „střed Taiwanu“ a název je více než vypovídající. Je i hlavním městem stejnojmenné provincie, významným přístavem, má vlastní letiště a je jedním z ekonomických tahounů země, kde má sídlo mnoho místních technologických podniků. Z turistického hlediska stojí za zmínku především National museum of Natural Science – přírodovědecké muzeum, které patří mezi nejlepší muzea v zemi a poutavě a interaktivně prezentuje mnoho zajímavých oblastí běžného života člověka (rozhodně stojí za návštěvu). Miliónová metropole má samozřejmě i mnoho dalších atrakci – několik nočních trhů, konfuciánských, taoistických a buddhistických chrámů, městský park a další atrakce. Je také výborným výchozím bodem ke zkoumání okolí nebo přenocování na cestě mezi severem a jihem.

Sun Moon Lake

Sun Moon Lake

Sousední okres s názvem Changhua a stejnojmenným hlavním městem je rozlohou nejmenší, ale nejhustěji osídlený okres na ostrově, se spoustou menších měst a vesnic. Turistům nabízí především dvě lákadla – v dvousettisícovém městě Changhua City je mimo nejstaršího konfuciánského chrámu ostrova hlavní dominantou především dvacet šest metrů vysoká socha sedícího Buddhy na vrcholku kopce Bagua, viditelná prakticky z každé části města pod ní a širokého okolí. Majestátní socha nabízí solidní výhledy a kromě přilehlého parku s mnoha stánky, kde místní specialitou je grilovaná oliheň (hlavonožec příbuzný chobotnici), můžete obdivovat například i kašnu devíti draků. Nejvýznamnější atrakcí regionu však nalezneme v deset kilometrů vzdáleném městečku Lukang (no, ono to městečko má asi 80 tisíc obyvatel – na taiwanské poměry nic moc, pro Čecha celkem slušná metropole). Stejně jako většina věcí na Taiwanu, i zde jde trochu o paradox a správný úhel pohledu – protože Lukang je místní atrakcí známou jako nejstarší historické město ostrova. V angličtině se v oficiálních materiálech dokonce vyskytuje výraz „ancient“ (= starodávný). Pochází z doby vlády dynastie Qing, přibližně z konce 18. století! V Česku lze najít kdejaký vesnický kostel, který má o nějaké to století více, o hradech nemluvě, ale na poměry Taiwanu, který se začal výrazněji rozvíjet až od 19. století, jde opravdu o historický skvost. V tomto turisty vyhledávaném městě nalezneme autentickou dvě století starou ulici s původní výzdobou, mnoho malých krámků, obchodů se suvenýry a restaurací. Zajímavá může být i návštěva místního muzea folkových umění, které zachycuje tradiční život původních obyvatel.

Rychlovlak HSR

Kašna devíti draků v Changhua

Poslední zastávkou na naší cestě střední částí ostrova je okres Nan-tou, který jako jediný ze všech taiwanských okresů nemá přístup k moři – tím je jistě nám, suchozemcům ze střední Evropy, sympatický. Jde také o region převážně zemědělský s nezkaženou přírodou. Nevedou skrz něj žádné dálnice a nenajdeme v něm žádný těžký průmysl. Za to je Nan-tou známý jako místo, kde se pěstuje celosvětově proslulý vysokohorský čaj oolong (乌龙), jeden z nejznámnějších vývozních artiklů ostrova. Na jižní hranici regionu, kde se kopce zvedají ve velehory, se nachází také nejvyšší hora ostrova, Yushan (玉山, v překladu nefritová hora) s výškou úctyhodných 3952 metrů nad mořem a národní park. Řídce osídlené oblasti ve východní a jihovýchodní části okresu jsou také domovem několika původních domorodých aboriginských kmenů, které dodnes žijí bez vymožeností moderní doby… Nevýhodou pro cestovatele je velmi chabé dopravní spojení, proto bez všudypřítomných skútrů toho v Nan-tou moc nenavštívíte. Lze se vydat do hlavního města Nan-tou city, ale většina návštěvníků směřuje do městečka Puli, které je výchozím bodem k návštěvě hlavní atrakce v regionu a jedné z nejnavštěvovanějších oblastí celého ostrova – jezera Slunce a Měsíce, Sun Moon Lake (日月潭). Největší vodní plocha Taiwanu získala svůj originální název údajně podle svého tvaru, kdy západní část připomíná srp měsíce a východní část kruh slunce. Kolem jezera vede několik zajímavých turistických tras, pořádá se tam několik zajímavých festivalů na různé významné svátky (např. Mid-Autumn Festival) a návštěvníci se mohou vydat prozkoumat místní buddhistický chrám Wen wu temple, nebo třeba jen tak relaxovat v přírodě obklopené horami. Plavání není povoleno, ale většinu návštěvníků to nijak zásadně nemrzí, protože Taiwanci jsou národem neplavců – více jak polovina z nich neumí plavat (trochu paradox pro ostrovní národ) a do vody příliš často nezavítají… Pro poznání kultury života místních domorodých obyvatel se nabízí návštěva do několik kilometrů vzdálené (bohužel dost zkomercializované) Formosa Aboriginal Cultural Village, tedy něco jako místního skanzenu s různými atrakcemi pro všechny generace.