Pescara – Pravá Itálie mezi mořem a horami

Už je to nějaký čas, co se tady objevil poslední příspěvek. Důvodem je hlavně nedostatek času, jak to všichni známe. Ale protože blog stále žije, je na čase to trochu oživit. Tak to zkusíme osvědčenou Itálií. Říkáte si, že je to nuda? Možná. Ale schválně na začátek krátký kvíz.

Už jste slyšeli o Benátkách? Florencii? Miláně? Neapoli? Římě? Veroně? Určitě. A spolu s vámi taky miliony Evropanů, Američanů, Asiatů a tak dále. Jsou to krásná místa a určitě stojí za vidění. Ale v hlavní sezóně, která na spoustě z těchto míst trvá bohužel už po celý rok, musíte být připraveni trpět v nekončících zástupech turistů – ať už jde o chumly zpocených párů hrnoucích se za „velitelem“ s vlaječkou či deštníkem, baťůžkáře, slečny pózující pro Instagram, důchodce s fotoaparáty na krku nebo partu přiopilé mládeže v kostýmech na rozlučce se svobodou, všichni tito jsou tam k nalezení. A s nimi tisíce dalších. Chce to trpělivost, toleranci a být připraveni na vyšší ceny všeho. Kde je poptávka, přizpůsobí se nabídka. Pokud hledáte alternativu, mám tady dnes jeden zajímavý tip.

Katedrála v Pescaře

Pescara

Už jste slyšeli o Pescaře? Věřím, že mnoho z vás začalo právě na vedlejší záložce prohlížeče googlit, ale není třeba. Pescara je poměrně velké město (přes 100 tisíc obyvatel) ve střední Itálii. Není potřeba se stydět, pokud jste to nevěděli. Já se tam podíval letos a až do té doby jsem sice věděl, že takové město existuje, ale na mapě bych ho trefil asi se stejnou přesností jako devatenácté největší město Číny (pozn.: ne, nevím které to je ani kde leží). Nyní přichází na řadu důležitá otázka. Proč bych tam měl vůbec jezdit, když jsem o tom místě nikdy neslyšel(a)? Velmi správná otázka. A rozumná. Odpověď však musí každý zjistit sám. Pescara nemá koloseum, tisícileté chrámy, gondoly v uličkách, středověký hrad. Dokonce není ani v UNESCO. A co tedy má? Prakticky nic. To je na tom to nejlepší. Není tam prakticky nic, co by turistu zajímalo. Kdejaké české okresní město nabízí více cílů k vidění, než Pescara. Ale to je na tom to nejlepší. Kde nejsou pamětihodnosti a atrakce, tam není turismus. A to je přesně tento příklad. V Pescaře nejsou prakticky žádní zahraniční turisté, nepotkáte jediného Číňana a jen pár solo cestovatelů ze západní či severní Evropy. No není to ideální místo, kde si dát rozumnou pizzu za férových 7 EUR a poznat trochu víc život skutečných Italů?

Vasto

Národní park Majella

Pokud Vás nepřesvědčil předchozí odstavec, celkem to chápu. Ale co možná nevíte a stojí určitě za zmínku, je fakt, že Pescara je hlavním městem jednoho z přírodně nejhezčích regionů itálie – kraje Abruzzo a leží přímo na jadranském pobřeží. Tudíž jen ve městě je asi 15 kilometrů písčitých pláží a směrem na sever i jih další desítky kilometrů. Mnoho z těchto pláží patří k nejhezčím v Itálii a honosí se modrou vlajkou za čistotu. Ano, v letních měsících jsou pláže obsypané lidmi, jako všude v Itálii, či ve Středomoří. Ale turisté jsou to místní, drtivá většina z nich jsou Italové.

Další důležitou devízou je to, že dvacet kilometrů do vnitrozemí se zvedají majestátní hory národního parku Majella a o malý kousek je národní park Gran Sasso e Monti della Laga, kde je spousta lyžařských středisek i možností ke skvělé horské turistice na vrcholcích těsně pod třemi tisíci metry. Do toho všeho mezi horami leží desítky typickcýh abruzzských vesniček patřících k nejkrásnějším v Itálii a umisťují se na předních místech v oficiálních žebříčcích. Takže máte-li možnost půjčit si auto, nebo máte mnoho volného času a nevadí vám trochu slabší pokrytí autobusovou sítí (existuje, jen frekvence jsou nižší a hůře se plánuje), místa jako Caramanico Terme, Scanno, Roccascalegna, Introdacqua, Pacentro a mnoho dalších jsou místa, která stoprocentně chcete navštívit. A pokud nemáte ani auto, ani nechcete putovat několik dní po horách, dám vám ještě jeden tip – město Sulmona, rodiště básníka Ovidia v údolí mezi horami, které za 2. světové války hostilo zajatecký tábor, má bohatou historii – najdete tam zachovalý akvadukt, několik kostelů, typické dlážděné uličky… Sulmona je i místem, kde se produkují typické „confetti“ – což jsou mandle a další cukrovinky v cukru či čokoládové polevě, které místní úžasně aranžují do květinových formací. A to nejlepší na závěr – je to hodina přímým vlakem z Pescary za 5 EUR, takže není problém se tam dostat. Zkuste to.

Akvadukt v Sulmoně

Ovidiovo náměstí v Sulmoně

Na závěr dodám ještě jednu krátkou poznámku, která by vás mohla namotivovat, proč tam jet – do Pescary se dá krásně dostat v letní sezóně (duben-říjen) za 1,5 hodiny přímým letem Ryanairu z Prahy za pár stovek. A vzhledem k tomu, že malinké letiště je téměř ve městě, dá se bez nadsázky říci, že z pražské kanceláře nebo nádraží jste schopní se dostat za 3,5 hodiny až doslova na pláž. Tak hoďte plavky a osušku do batohu a do toho!