Tentokrát se na našich cestách přeneseme do dob dávno minulých, překonáme mnoho staletí a tisíciletí a ocitneme se v časech, kdy egyptské pyramidy nebyly ještě ani nakresleny na papyru či v hlavách mocných vládců. Píše se zhruba rok 3000 před Kristem a přesouváme se do Irska, na věčně zelený ostrov obývaný keltskou populací, k údolí kolem řeky Boyne.
Jedno z nejstarších archeologických nalezišť na světě se nachází v dolním toku řeky Boyne a v keltském originále nese dodnes název Brú na Bóinne. Toto historicky i kulturně nesmírně významné místo bývá díky naprosté nevědomosti tisíců návštěvníků irské metropole Dublinu skryto v temnotách času a jen malý zlomek turistů sem zavítá. A to i přesto, že vzdálenost od Dublinu není větší než 50 kilometrů. Naše první zastávka povede k nejznámější z mnoha staveb v této lokalitě, na seznam Světového kulturního a přírodního dědictví UNESCO zapsané mohyly či hrobky Newgrange. Na rozdíl od svých menších „sestřiček“ Knowth a Dowth prošla určitou restaurací a je plně přístupná veřejnosti. Jde o nezvyklý kamenný útvar pravidelného kruhovitého tvaru o průměru sto metrů zarostlý trávou. Návštěva za několik málo Eur je doporučována jen pro otrlé, kteří neváhají v podřepu vstoupit do útrob této nevelké stavby a netrpí pocity klaustrofóbie. Dokonalost a pečlivost neznámých stavitelů dokládá i velice zvláštní jev, který se k Newgrange vztahuje – každý rok, přesně o zimním slunovratu, tedy 21. prosince je slunce na obzoru přesně v takovém úhlu, že jen a pouze tento den vstupují jeho paprsky do malého otvoru na straně, odkud putují až do centrální komory, kterou ozáří jasným světlem. Nejen kvůli tomuto jevu existuje celá řada spekulací o tajemném původu a významu této mohyly…
Údolí řeky Boyne bylo prvním osídleným místem v Irsku, a proto není divu, že zde své sídlo měli i velekrálovém. Tímto místem je magický kopec Hill of Tara, který byl v minulosti činnou sopkou. Toto místo sloužilo vládcům i k rituálním účelům po více než tisíc let. Dnes na místě téměř nic není a nejlepší pohled na něj je z paluby helikoptéry, což asi každý nemá k dispozici.
Nedaleko odtud, po cestě směrem k městu Drogheda, nalezneme bojiště nejvýznamnější irské bitvy – v análech zapsané jako Battle of the Boyne, tedy bitvy o Boyne, která se odehrála v roce 1690 mezi katolickým králem Jiřím a protestantským králem Williamem, který tehdy slavil úspěch. Dnes je toto pamětní místo připomínáno dekoracemi a fotografiemi v místním návštěvním centru, a určitě stojí za krátkou zastávku. Stejně tak stojí za to navštívit ruiny kdysi mohutného opatství Old Mellifont Abbey z 12. století, které dýcha atmosférou dob dávno minulých a v itineráři žádného cestovatele, který opravdu touží poznat kulturu a historii, by neměla chybět zastávka v malém opatství Monasterboice. Zejména přilehlý hřbitov je jedním z nejzachovalejších svého druhu v Irsku. Možná si říkáte, co je zajímavého na hřbitově? Hodně. Velmi typický způsob života místních se odráží i ve způsobu jejich odpočinku na věčnost – hřbitovu založenému v 5. století dominují dva velice zachovalé keltské vysoké kříže, tzv. High nebo Celtic Crosses, které jsou typickým obrazem Irska a stejně tak vysoká centrální věž ze 14. století, kterou nalezneme i na dalších podobných místech po celém Irsku.
Poslední zastávka na putování časem nás zavede do majestátního hradu Trim ve stejnojmenném městečku na břehu řeky Boyne. Tento největší normandský hrad v Irsku je dodnes zachován v pozoruhodně dobrém stavu a návštěva je pro milovníky historie zážitkem. Na třiceti tisících metrech čtverečních se nachází hlavní tvrz – „The keep“ a okolní pozemek a hradby. Hrad, postavený během třiceti let v průběhu 12. století, hrál i svou roli ve známém filmu s Melem Gibsonem Statečné srdce.