Severní Kypr – Hrdost s vůní tureckého medu

Asi každý, ať už je velký cestovatel nebo nikoliv, má alespoň zevrubnou představu, kde se nachází Kypr. Zdaleka ne každý však tuší, že Kypr, po desetiletí zmítaný sváry mezi kyperskými Řeky a kyperskými Turky, kteří si shodně nárokují svá území, je de facto rozdělen na dva samostatné státy. Není to tak úplně pravda z politického pohledu, ale na místě jednoznačně poznáte, že jde o dva naprosto rozdílné světy. Zatímco jižní část ostrova, ten „pravý“ Kypr, je to, co pravděpodobně pod pojmem Kypr zná každý. Idylický daňový ráj s poklidným jižanským životem s nádechem Řecka, krásné bělostné pláže, taverny na přímořských promenádách, kvalitní olivový olej a pastviny s dobytkem. A taky masový turistický ruch díky tomu, že jde o bezpečnou zemi Evropské unie s příjemným teplým klimatem. To všechno je bezesporu pravda. Ale pro zkušenější cestovatele to pravděpodobně nebude až tak atraktivní cíl, tím je naopak druhá část ostrova, ta severní. Severní Kypr (místními označovaný jako Severokyperská turecká republika) je neoficiální autonomní území pod kontrolou Turecka. Není to formálně vzato legální republika, protože jediný, kdo ji uznává, je Turecko, ale místní mají poměrně jasno – jsou to hrdí Turci, z náboženství převažuje islám, styl života je méně organizovaný, méně komerční a více autentický a tradiční. Ale nebojte se, nejde o žádný divoký východ, kde vládnou radikálové a člověk se tam má bát jet. Právě naopak, jde o zajímavou bezpečnou zemi, která poskytuje zajímavou alternativu k návštěvě při toulkách východním středomořím…

Kyrenská brána v Lefkosii

Buyuk Han v Lefkosii

Severní Kypr zabírá asi jednu třetinu rozlohy ostrova a od jižní části je oddělen demilitarizovanou zónou, která v dnešní době nemá příliš velký význam, ale dříve byla ostře střeženou hranicí odděleující obě znesvářené republiky. Zajímavé je, že i hlavní město ostrova – Nicósie, je rozdělena na starobylou tureckou část (turecky nazývaná Lefkosia) a jižní kyperskou část. Obě části hlavního města jsou odděleny několika hraničními přechody, které umožňují průchod pěších i vozidel. Pro turistu je prakticky nemožné s vypůjčeným vozidlem ze kterékoli části ostrova přejíždět na tu druhou a vlastním vozidlem na Kypr asi nikdo nepojede, proto se omezíme na fakt, že se v Nicósii (Lefkósii) ocitnete pěšky. V takovém případě určitě stojí za to, jste-li občany Evropské unie nebo máte-li cestovní pas umožňující vstup do Turecka i do EU, vyzkoušet projít skrz hraniční přechod na Ledra street, navštívit druhou polovinu města a zažít ten rozdíl v atmosféře na vlastní kůži, protože se to opravdu těžko popisuje. Přechod hranice je formální záležitost a netrvá více než pár minut. V severní části potkáte mnoho hezkých historických staveb – mešity, turecké lázně, benátský sloup či tradiční místní domy. Zajímavostí Severního Kypru bezesporu je to, že mnoho bývalých křesťanských staveb bylo přestavěno na islámské mešity. To je případem i u největší městské religiózní stavby – katedrály svaté Sofie z roku 1228, která byla přestavěna v šestnáctém století na mešitu (Selimiye). Neměla by vám uniknout ani návštěva Kyrenské brány, bývalého hotelu, dnes ikonického tržiště Buyuk Han, kde můžete koupit různé řemeslné i komerční suvenýry a prohlédnout si tento architektonický klenot staré Lefkosie. Jinak ale, jste-li zkušení cestovatelné, není Lefkosie až tak atraktivní město a za pár hodin se začnete nudit. Máte-li dost času, můžete jej samozřejmě využít k nákupech na místním bazaaru nebo si dát šálek pravé turecké kávy v mnoha místních kavárničkách.

Přístav v Kyrenii

Hrad St. Hilarion

Zde se určitě nabízí otázka, jak jste se na Kypr dostali a jak se po něm pohybujete? Asi se dá předpokládat, že jste přiletěli skrz Turecko na jediné rozumně dostupné severokyperské letiště v Ercanu, nebo přešli pozemní hranici z jižního Kypru v Nicósii. Jste-li časově flexibilní a dobrodružnější povahy, určitě můžete k přemisťování mezi místy na severním Kypru použít tradiční turecké dolmusy, tedy něco mezi taxi a autobusem (mikrobusy které jezdí na určených trasách ale s malým počtem lidí a zastaví na požádání kdekoliv po cestě). Doprava je levná a celkem dobře organizovaná. My jsme tuto možnost nevyužívali, protože jsme měli (trochu v rozporu s filozofií tohoto webu) vypůjčený automobil, který člověku dodává flexibility daleko více. Nicméně, mezi městy se lze bez problémů dolmusy přepravovat. Železnice na Kypru neexistuje, ale dálková autobusová doprava ano, jen je potřeba počítat s nízkou frekvencí spojů a vyžaduje to lepší plánování. A co že vlastně kromě Lefkosie stojí za návštěvu? Především nejnavštěvovanější místo Severního Kypru – přístavní letovisko Kyrenia (turecky Girne) se středověkým hradem St. Hilarion, dále skalní hrad Kantara, klášter Bellapais, opevněné město Famagusta, vykopávky v Salamis a poloostrov Karpaz se stejnojmenným národním parkem…

Divoký osel na poloostrově Karpaz

Výhled na Kyrenii

Ale pěkně postupně – nejdříve se tedy podíváme na Kyrenii. Toto idylické středomořské městečko vlastně až tak zajímavé není – je v něm pěkný malý jachtový přístav, pevnost, promenáda kolem mola u majáku a celkově velmi romantická atmosféra. K tomu pár pěkných (a velmi drahých) restaurací s výhledem na moře a trošku rušnější centrum plné obchodů a malých cafeterií, kde si můžete dát za stovku kebab s ayranem nebo jiné turecké speciality. Tím to v zásadě končí. Ale západ slunce v přístavu je velmi hezká podívaná a lze ji určitě doporučit. Asi 10km od města v kopcích se nachází rozvaliny monumentálního lusignanského hradu St. Hilarion, který měl za cíl během křížové výpravy i slavný Richard Lví Srdce. Pokud jste fyzicky zdatnější, vyplatí se vyšplhat se až do 800m výšky, odkud (krom dobrého pocitu ze zdolání nejvyššího bodu) je nádherný výhled na značnou část severokyperského pobřeží. Pokud si ráno přivstanete a dorazíte tam už před devátou ranní, budete mít vstup zdarma (jinak asi 70 Kč) a vyhnete se turistům. Mezi Lefkosií a Kyrenií jezdí autobusy i dolmusy velmi pravidelně s vysokou frekvencí asi za 70 Kč.

Ruiny v Salamis

Poloostrov Karpaz

Pojedete-li z Kyrenie na východ, můžete si udělat zajížďku ke klášteru Bellapais. Ale vydáte-li se ještě dále, potkáte mimo mnoha výhledů na Středozemní moře i majestátní hrad Kantara, odkud opět uvidíte vše zajímavé v okolí (hrad až tak zajímavý není, St. Hilarion je určitě lepší investice času i dechu). Naopak co byste neměli minout, jste-li na Severním Kypru, je návštěva poloostrova Karpaz. Do města Dipkarpaz jezdí 2x denně autobusy z Famagusty a snad i odjinud, ale jednoznačně na to, abyste si to užili, potřebujete auto, jinak to asi ani nemá cenu. Na konci poloostrova (pozor, je to poměrně daleko a cesty nejsou nejlepší) jsou pěkné útesy s výhledy na moře, klášter svatého Ondřeje a o kousek blíže pak Zlatá pláž (nejkrásnější pláž Severního Kypru). Ale to, proč se tam určitě vyplatí jet, je setkání s divokými osly, kteří národní park na východním cípu ostrova obývají. Několik set tmavěhnědých divokých lichokopytníků se pase volně podél silnice a někteří rozhodně nemají problém si pro svou svačinu přijít až k Vám a nakouknout vám skrz okénko do auta. Nepohrdnou kouskem čehokoli dobrého a nemusíte se jich bát, jsou přátelští a trpěliví. Naopak budou určitě vděčným cílem objektivů Vašich fotoaparátů. Rozhodně doporučuji.

Poslední zajímavá část ostrova, kterou byste asi neměli minout, jste-li na severní části, je východní pobřeží s městem Famagusta (turecky Gazimagusa). Famagusta je zvláštní opevněné město s jedním z nejzachovalejších opevnění v jihovýchodní Evropě, které má snad největší množství kostelů na metr čtvereční, co se v Evropě nachází. Ale drtivá většina z těch kostelů jsou opuštěné ruiny, mnoho z nich je poznamenáno tureckým obléháním v 16. století. Další dominantou města je tzv. Othellův hrad (nebo Othellova věž), která je údajným místem, ve kterém se odehrává slavná Shakespearovská tragédie. Mezi Famagustou a Lefkosií jezdí pravidelné spoje za 70 Kč. Nedaleko Famagusty (asi 15 km) se nachází byzantský klášter sv. Barnabáše a nedaleko odtamtud i ruiny starověkého římského města Salamis se sloupovou promenádou a desítkami staveb, které určitě také stojí za návštěvu, máte-li volný den.

Kostel sv. Giona ve Famagustě

Othellova věž ve Famagustě

Co říci závěrem? Určitě nezapomeňte ochutnat některé turecké speciality (kebaby i další masové speciality nebo tradiční turecký čaj či kávu) a také specialitu Severního Kypru – sýr Hallim (řecky Haloumi), který se tváří jako něco mezi mozzarellou a balkánským sýrem a jí se často zapečený v sendvičích. Zapít to můžete buď tradičním tureckým ayranem nebo místní speciální pálenkou z hroznů s názvem zivania (pozor, existují i varianty s více než 90% alkoholu). Určitě se této země nebojte, jde o bezpečnou moderní zemi, kde všechno funguje relativně standardně, jak jsme z Evropy zvyklí a máte-li možnost se tam podívat, neváhejte.