Mexico City – Pod dohledem aztéckých božstev

článek byl přidán 17.2.2017
Print Friendly, PDF & Email

Krátce po nedávném příspěvku ohledně putování po střední Kubě se vydáváme na další cestu. Jak se říká – není čas ztrácet čas, a protože od posledního příspěvku uteklo mnoho měsíců, je určitě na místě teď v krátkém sledu uvést dva za sebou. Navíc i proto, že nepojedeme z minulé destinace nijak zvlášť daleko, dnes totiž zavítáme na krátký skok do skoro by se dalo říci „sousedního“ (asi 3000 kilometrů, tedy asi jako z Prahy do iráckého Bagdádu) vzdáleného hlavního města jedné z velmi atraktivních zemí, do mexického Ciudadu, jak by řekli místní. Neboli pro nás Evropany – do Mexico City – megapole, která je i s aglomerací domovem pro neuvěřitelných dvacet miliónů obyvatel, tedy dvakrát tolik, než žije lidí v naší malé zemi uprostřed Evropy.

Náměstí Zócalo

Náměstí Zócalo

Metropolitní katedrála

Metropolitní katedrála

Mexická metropole se pyšní hned několika zajímavými charakteristikami, a byla by škoda se o ně nepodělit. Tak tedy, pro statisické šťouraly – jde o dvacáté největší město světa s počtem obyvatel mírně převyšujícím osm miliónů a dvanácté největší město světa podle počtu obyvatel s aglomerací. Ano, je to z Wikipedie :) Ale to není vše, Mexico City je také jedním z nejvýše položených metropolí na světě, se svou úctyhodnou nadmořskou výškou 2250 metrů nad mořem tak hravě překonává nepálské Káthmándú, naši Sněžku nebo i nejvyšší vrcholky Nízkých Tater. Pokud ještě stále nemáte dost statistik, tak stojí za to poznamenat, že uprostřed se rozkládá majstátní náměstí Plaza de la Constitución, které je třetím největším náměstím na světě (o něm si povíme více v příštím odstavci), hned za nechvalně známým pekingským Náměstím Nebeského klidu a moskevským Rudým náměstím. A aby se neřeklo, že nemá žádné opravdové nej, tak je třeba říci, že na hlavním náměstí se nachází Metropolitní katedrála, která je největší katedrálou na americkém kontinentě. Teď už ale na samotnou prohlídku…

Předně je třeba říci, což možná některé překvapí, že Mexico City není žádná metropole divokého západu, jak by se mohlo zdát. Ano, okrajové čtvrti jsou určitě velmi osobité a velmi nebezpečné, stejně jako se nedoporučuje příliš vycházet mimo hlavní bulváry po setmění, ale jinak jde o velmi civilizované, udržované a relativně bezpečné město s obstojnou životní úrovní. Velkou výhodou je, že v něm není příliš turistů, nebo alespoň ne těch zahraničních. Tomu je přizpůsoben i turistický „průmysl“, který se specializuje hlavně na Mexičany a městu to tak dodává na nezvyklé autenticitě, která určitě stojí za to si ji zažít na vlastní kůži. Při naší návštěvě se zaměříme pouze na samotné centrum města, protože je to pravděpodobně to, co byste navštívili při vaší (nejspíš celkem krátké) návštěvě. Na to, jak je Mexico City rozlehlé a přelidněné město, je v něm celkem málo opravdových turistických lákadel, které by se daly zařadit na seznam „must-see“, tedy nutno vidět. Neznamená to však, že by nestálo za to se tam podívat… naopak, historické centrum je zapsáno na seznam Světového kulturního a přírodního dědictví UNESCO.

Basilica de Guadaloupe

Basilica de Guadaloupe

Basilica de Guadaloupe

Basilica de Guadaloupe

Srdcem celé metropole je, jak již bylo napsáno výše, náměsti Plaza de la Constitución, tedy v překladu něco jako „Náměstí ústavy“, ale prakticky všude se setkáte s názvem El Zócalo, nebo jen Zócalo, což je zkrácený lidový název, který znají všichni. Jmenuje se tak i stanice metra, která se celkem logicky nachází přímo na náměstí a usnadňuje přístup. Náměstí je velké dvě stě čtyřicet krát dvě stě čtyřicet metrů a po všech stranách stojí významné budovy a instituce. Zatímco jižní část obývá budova bývalé radnice a dlouhá hlavní severojižní tepna centra města, západní část je tvořena převážně majestátní budovou Grand Hotelu. Na severu nalezneme nepřehlédnutelnou monumentální budovu již zmíněné Metropolitní katedrály, která se objevuje na takřka všech fotograficích z Mexico City a je, společně s přilehlou později dostavěnou kaplí, skutečnou dominantou města. Stavba katedrály začala už v roce 1573 a trvala úctyhodných 300 let, což ale není až tak překvapující, vezmeme-li v úvahu její velikost. Poslední dominantní budovou je Národní palác, což je reprezentativní sídlo prezidenta Spojených států Mexických (tak se oficiálně země jmenuje) už od doby mexické války za nezávislost. Budova je bohužel v současnosti pro návštěvníky uzavřena. Přesně uprostřed náměstí pak uvidíte stát jednu z největších vlajek, jakou jste kdy v životě viděli. Na monumentálním stožáru vlaje národní trikolóra, která je každý den slavnostně spouštěna a znovu vyvěšena.

Stánky s jídlem u Chapultepec

Stánky s jídlem u Chapultepec

Ruiny Templo Mayor

Ruiny Templo Mayor

Ale Mexico city není jen o jednom náměstí. V jeho těsném sousedství stojí ruiny kdysi posvátného aztéckého chrámu Templo Mayor, které španělští kolonizátoři srovnali se zemí při invazi v šestnáctém století. Chrám byl, stejně jako celé náměstí, srdcem tehdejšího hlavního města aztécké říše, Tenochtitlánu. Ruiny, které byly znovu objeveny v roce 1978, a které po španělském pustošení přečkaly, můžete dnes asi za dvě stovky navštívit. Zjevně jde o velmi populární aktivitu, protože se na návštěvu stojí skutečně dlouhé fronty. Bohužel vám nepovím, jestli to za to stojí, nebo ne, ale na to si jistě uděláte názor sami… Další zajímavou stavbou je bezpochyby Torre Latinoamericana, neboli Latinskoamerická věž, což je 182 metrů vysoký mrakodrap, který slouží jako sídlo mexické televize a rozhlasu s možností návštěvy vyhlídky ve 42. patře za necelých sto korun. Budete-li mít štěstí na počasí a minimum smogu, určitě je odtamtud pěkný výhled na historické centrum a lze jej doporučit. Máte-li chvíli času a chcete se vydat i kousek dále od hlavního náměstí, nasedněte do místního docela dobře fungujícího metra. Už to samo o sobě je do jisté míry zážitek. Nejen že všechny zastávky metra mají svou charakteristickou ikonku (například ikonku děla, fontány, kachny, cvrčka, aztécké masky, letadla, lokomotivy nebo třeba zvonečku), ale jízda metrem je sama o sobě krásný náhled od každodenního života místních. Proč? Protože v metru se prostě žije. Lístek stojí asi 7 Kč a po projití turniketem si můžete jezdit uvnitř systému čtrnácti linek metra jak dlouho chcete. Nikdo to nehlídá, nejsou žádné oficiální limity. Spousta místních podnikavců toho využívá a ve vagónech prodává rozličné zboží. Takřka na každé zastávce nastoupí do vagónu prodejce něčeho (od čokoládových sušenek přes gumičky do vlasů, sluchátka do telefonu až po bublifuk nebo powerbanku), co se snaží udat a v omezeném časovém úseku (cca 1-2 minuty, než vlak dojede do další stanice), musí své zboží umět nabídnout, obejít celý vagón a prodat co nejvíc kusů. Když zaváhá, na příští zastávce jej nemilosrdně nahradí další uchazeč. Je to skutečně zajímavá podívaná a můžete si za pár korun koupit nějaký zajímavý produkt… ale pozor! V mexickém metru se nachází obrovské množství velmi zkušených a skvěle sehraných kapsářů, takže nemít nic v kapsách a vše v pevně zavřených zavazadlech je nutností!

Pyramida slunce v Teotihuacánu

Pyramida slunce v Teotihuacánu

Pyramida slunce v Teotihuacánu

Pyramida slunce v Teotihuacánu

Pokud nejste ani po jízdě metrem unavení, lze doporučit určitě návštěvu poutního místa pro všechny křesťany – slavné Basilicy de Guadaloupe. Jde o monumentální komplex několika budov, včetně prapodivně vypadající „přístavbě“ ke katedrále pro masové mši pro až 40 tisíc věřících (vypadá víc jako cirkusový stan nebo fotbalový stadion, než jako kostel) a je, hlavně o víkendech, vyhledávaným cílem mnoha obyvatel Mexico City, kteří zde tráví celé odpoledne s rodinou a například piknikují. Další podobně oblíbenou destinací je kopec Chapultepec (cvrččí kopec), který ve svých hvozdech ukrývá mimo stovek stánků se vším možným také vlastní zoologickou zahradu (která je mimochodem zdarma, ale také přelidněná, hlavně o víkendech) a stejnojmenný zámek. Nelze říci, že to musíte vidět, ale máte-li čas nazbyt, je to určitě zajímavá alternativa… No, a konečně, pokud toho času máte ještě více, zkuste se zorientovat na místním nádraží a vyražte busem (anebo je-li vás více, pak dohodnutým taxíkem) do 50 km vzdáleného prehispánského města Teotihuacán. Město Bohů, jak se mu také říká, je jedním z nejzachovalejších komplexů Mezoameriky se zachovalými pyramidami starými více než dva tisíce let. Majestátní Pyramida Slunce je volně přístupná, a určitě se vyplatí na ní vyšplhat a prohlédnout si toto prehistorické město z ptačího pohledu, včetně úchvatných výhledů na Pyramidu Měsíce a Avenidu de los Muertos (ulice mrtvých), která protíná celý posvátný archeologický komplex. Vstupné je vcelku lidové, vyjde vás zhruba na osmdesát korun, takže včetně dopravy (zvolíte-li bus), máte krásný půldenní výlet za dvě stovky. A je to opravdu zážitek…

Mexico City, Itálie
 
Vzhledem k poloze Mexico City se dá asi předpokládat, že se do něj dostanete skrz letiště Benita Juareze. Teoreticky to jde třeba i 30h jízdou busem z Cancúnu, ale to není příliš pravděpodobné... Přiletíte-li na letiště, pak nejspíš na Terminal 2. Máte v zásadě čtyři možnosti, jak pokračovat dále:
  • metrobus - jezdí přímo z Terminálu 2 a doveze vás za půl hodiny do centra. Stojí asi 50 Kč
  • pěšky cca 800m po venku + metro linky 1 ze stanice Pantitlán - 7 Kč
  • taxi nebo Uber - ceny neznám, ale vyplatí se asi jen máte-li zavazadla a je vás více
  • aerotrain na Terminál 1 (zdarma), pak 200m pěšky a pak metro linky 5 (Terminal Aerea) - 7 Kč
Osobně mám vyzkoušenu poslední variantu a je to bez problémů, z linky 5 po dvou stanicích dojedete na Pantitlán, kde přestoupíte na linku 1 a dojedete do centra, stále za jednu jízdenku, tedy 7 Kč.
Mexico City má výborný systém metra. Je poměrně dobře organizovaný (ano, občas budete trochu bloudit na přestupních stanicích, ale protsě půjdete za davem a určitě správný směr najdete), stojí směšné peníze a dopraví vás prakticky všude, kam potřebujete - na letiště, do centra, na Chapultepec, ke katedrále Guadaloupe, na autobusová nádraží.... Jen počítejte s tím, že Mexico City je velké město a jízda metrem trvá o trochu déle než v Praze. A pozor na kapsáře! Mimo metra asi jiný dopravní prostředek nepotřebujete.
Náklady na život v Mexico City nejsou nikterak velké. Ale hodně záleží, jak jste odvážní, co si troufnete jíst, kde si troufnete bydlet a podobně. Není problém se najíst jako místní, v mnoha "cafeteriích", což jsou v podstatě bufety, kde je pár míst k sezení a objednáváte u pultu - tam seženete i v centru jídlo od 15 do 50 Kč. Restaurace vás vyjdou zhruba jako u nás. Vstupné nemusíte platit s výjimkou Teotihuacánu a případně Templo Mayor nikam, hlavní katedrála, Basilica de Guadaloupe i ZOO jsou zdarma. Ceny hotelů jsou značně rozmanité, ale okolo 20 EUR za dvoulůžkový pokoj a noc už máte poměrně obstojné ubytování.
rok 2017
  • Navštivte hlavní katedrálu, ale udělejte si výlet i k Basilica de Guadaloupe. Dá se tam dojet metrem a je to zajímavý zážitek
  • Určitě si zkuste naplánovat výlet k pyramidám v Teotihuacánu, pokud možno ráno tak, abyste tam byli na otevíračku v 9:00 hodin
  • Přepravujte se metrem, je rychlé, levné a vcelku i pohodlné (tedy pokud není přecpané, což je skoro vždy). Navíc v něm poznáte i životy místních...
  • Pozor na kapsáře v metru, je jich hodně, jsou dobře organizovaní
    • Teotihuacán - prehispánské město se zachovalými pyramidami, které se určitě vyplatí navštívit. Doporučuji tam vyrazit časně z rána (otevírají v 9:00) a vyhnete se tak davům lidí a budete mít výhledy téměř jen pro sebe. Dá se to krásně stihnout i jako pár hodinový výlet, máte-li 8 a více hodin času na přestup na letišti.

      Napsat komentář

      Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *